Jakub Klein

Program podpory kreativity

Rozvíjejte kreativitu způsobem, který jde víc do hloubky než běžné kurzy a techniky

Zapojte se do programu, který odhalí vaše bloky a podpoří váš vlastní tvůrčí systém.

Proč se zapojit?

  • Díky jungovsky laděnému přístupu a nejnovějším vědeckým poznatkům budete rozvíjet svou kreativitu novým a hlubším způsobem.

  • Lépe porozumíte svému vnitřnímu světu i vlastnímu tvůrčímu procesu, takže snáze rozpoznáte, co vaši tvorbu posiluje a co ji omezuje.

Stručně o programu

S čím vám cyklus pomůže:

  • rozpoznat vlastní tvůrčí typ a znovu se napojit na vlastní tvořivost,
  • lépe porozumět svým vnitřním blokům a pracovat s vnitřním kritikem,
  • rozvíjet představivost a obrazné myšlení,
  • proměnit emoce a životní zkušenosti v tvůrčí materiál,
  • posílit odvahu tvořit a sdílet nedokončené věci,
  • najít konkrétní směr pro další tvorbu nebo osobní projekt,
  • propojit kreativitu s osobní identitou a životní cestou.

Komu je to určené

Lidem, kteří mají pocit, že se „zasekli“ a chtějí svou kreativitu rozvíjet hlouběji než jen pomocí běžných technik typu brainstorming nebo „myslete jinak“. 

Vhodné zejména pro:

  • umělce a performery
  • grafiky, designéry, tvůrce obsahu,
  • lektory, terapeuty, kouče a lidi pracující s příběhem nebo obrazem
  • vývojáře, inovátory, výzkumníky
  • podnikatele a manažery, kteří potřebují tvořivé myšlení v praxi.

Proč právě se mnou

Mgr. Jakub Klein, Ph.D.

  • vystudoval literární vědu, ve které získal doktorát,
  • přes 25 let působil jako copywriter a tvůrce komunikačních konceptů,
  • absolvoval roční studium PR v Praze a řadu let vedl PR firemní časopis pro zákazníky,
  • přes 15 let pracuje jako grafik a 10 let jako tvůrce webů,
  • absolvoval výcvik v arteterapii na Akademii Alternativa v Olomouci,
  • je frekventantem psychoterapeutického výcviku zaměřeného na psychosomatiku na Univerzitě Palackého v Olomouci,
  • píše písňové texty a autorské písně, věnuje se malbě akrylem.

Jak to probíhá?

  • 12 skupinových setkání, každé v délce 120 minut, jednou týdně.
  • Místo konání: Šubertova 1226/4, centrum Ostravy
  • Průběh: V menší skupině pracujeme s vedenou imaginací, výtvarnou tvorbou a společnou reflexí. Výtvarné zkušenosti nejsou potřeba.
  • Bezpečné prostředí: Respekt k osobním hranicím, důvěrnost a dobrovolnost sdílení.
  • Cena: 12 000 Kč za celý cyklus.

Co je Program podpory kreativity?

Program podpory kreativity je strukturovaný seberozvojový program zaměřený na hlubší poznání a rozvoj vlastního tvůrčího potenciálu.

Vychází z poznatků současné psychologie kreativity a propojuje je se zkušenostními metodami, reflexí, imaginací, výtvarnou tvorbou a dalšími postupy, které umožňují sledovat kreativitu nikoli pouze teoreticky, ale přímo v procesu.

Cílem není naučit účastníky několik univerzálních technik, jak „být kreativnější“. Každý člověk totiž tvoří jinak. Program proto pomáhá postupně rozpoznávat vlastní způsob kreativního fungování: co podporuje vznik nápadů, co člověka motivuje, jak pracuje s nejistotou, jak reaguje na chybu nebo hodnocení, jakou roli hrají emoce, vnitřní kritik, perfekcionismus, prostředí nebo vztah k vlastní tvorbě.

Důležitou součástí programu je praktická zkušenost. Účastníci prostřednictvím různých tvůrčích úkolů a experimentů mohou pozorovat své automatické strategie, zkoušet jiné způsoby práce a hledat podmínky, ve kterých se jejich kreativita může rozvíjet svobodněji.

Program přitom nechápe kreativitu pouze jako schopnost vytvářet originální nápady. Chápe ji šířeji jako způsob, jak člověk přemýšlí, hledá možnosti, zachází s nejistotou, propojuje zkušenosti a vytváří něco nového a pro něj smysluplného.

Výsledkem by proto neměl být jeden „správný návod na kreativitu“, ale především přesnější porozumění sobě samému jako tvořícímu člověku a schopnost vědomě vytvářet podmínky, ve kterých může vlastní kreativitu lépe využívat a rozvíjet.

Zkušenosti účastníků pilotního projektu

Následující ohlasy pocházejí z předchozího arteterapeutického cyklu zaměřeného na sebepoznání a kreativitu. Tento projekt byl jedním z východisek pro vytvoření současného Programu podpory kreativity. Reference proto zachycují zkušenosti s původním pilotním cyklem, nikoli hodnocení nyní nabízeného programu.

Marta

V běžném životě funguju spíš na výkon. Cyklus mi dal hlavně prostor zastavit se a víc se napojit sama na sebe: vnímat svoje pocity, obrazy a vnitřní svět. Odnáším si zkušenost, že tvoření nemusí být o výsledku. Že i to, co vzniká spontánně a bez plánu, může mít velkou hodnotu. Cítím větší volnost, odvahu zkoušet nové věci a už se tolik nehlídám. Mám pocit, že méně hodnotím ostatní, více naslouchám a deleguji, protože tak nějak vím, že to ostatní zvládnou. Celkově jsem klidnější.

Radka

Cyklus mi přinesl hlubší kontakt sama se sebou a větší důvěru v to, co prožívám. Pomohl mi lépe vnímat vlastní hranice i potřeby ve vztazích a zároveň se víc uvolnit v tvoření. Jakubův cyklus bych doporučila všemi, kdo jsou zvědaví, citliví k sobě i druhým a chtějí bezpečný prostor pro objevování svého vnitřního světa. Především pak těm, kdo chtějí jít víc do hloubky, poznat sami sebe nejen racionálně

Simona

Přineslo mi to nový pohled na to, jak funguje má mysl, dalo prostor hlouběji se nad tím zamyslet a čas si to lépe pojmenovat. Určitě to obohatilo mé myšlení v symbolech. Kurz bych doporučila především zájemcům o seberozvoj, kteří mají tušení o nějaké své vnitřní části a cítí, že by si zasloužila se vyjevit. Kurz je vhodný pro každého, kdo je alespoň od podstaty zvědavý kým je.

Veronika

Možná jsem se ze začátku trochu bála, že podněty z mého nevědomí nebudou zajímavé. To ale zmizelo, když jsem se ponořila do procesu. Při malování jsem nahlédla svoje vnitřní prožívání z nových úhlů. Omezený čas na tvorbu jsem kupodivu vnímala spíš jako osvobozující. Ve výsledku to vedlo k posílení mého sebevědomí. Cyklus bych doporučila těm, kteří se chtějí naučit bezpečně prozkoumávat vlastní nápady, touží po inspiraci anebo mají pocit, že už své nápady vyčerpali.

Andrea

Co jsem se bavila s ostatními účastníky, někteří včetně mě do toho šli s obavami, že se ztrapníme, protože nejsme žádní umělci. O tom to ale vůbec není. Je to především setkání se sebou samým. Přínosem je to, že se postupně poznáváte a uvědomujete si, kde a v čem se ještě můžete posouvat a co můžete zlepšit. Cyklus bych proto doporučila úplně všem.

Lucie

Ráda bych Kubovi poděkovala za příležitost účastnit se tohoto projektu, i když jsem ze začátku váhala. Cyklus mi přinesl možnost zastavit se, zklidnit a věnovat pozornost sama sobě. Prostřednictvím různých technik, imaginací a následného tvoření jsem se mohla víc dostat do kontaktu se svými prožitky, vzpomínkami i tématy, která ve mně rezonovala. Uvědomila jsem si také něco o svém způsobu vyjadřování a tvorby — že i jednoduchý, minimalistický projev může nést důležitý obsah. Velmi oceňuji Kubův profesionální, klidný a empatický přístup, díky kterému projekt působil bezpečně, promyšleně a plnohodnotně. Doporučuji všem, kteří chtějí zažít něco nového a kteří chtějí dát prostor svému vnitřnímu světu 🙂

Vojta

Tento cyklus doporučuju všem lidem, kteří mají chuť podpořit svou vlastní kreativitu a to v jakékoliv oblasti. Umožnil mi lépe poznat své vnitřní já, prozkoumat skrytá zákoutí své osobnosti.

Leona

Jakub vytváří bezpečný prostor, který je velmi důležitý pro to, aby člověk mohl být otevřený hlavně sám k sobě. Během kreslení se mi odkryly zajímavé obrazy v mém životě, nad kterými jsem se pak mohla hlouběji zamyslet. Přineslo mi to hlubší sebepoznání, větší sebejistotu, odvahu zkoušet nové věci a být autentická. Zároveň jsem objevila více hravosti a kreativity nejen v tvorbě, ale i v běžném životě.

Sára

Setkávání mi přineslo příjemné zpomalení, přemýšlení nad věcmi, které by bez vedené imaginace možná nikdy nevypluly na povrch. Cyklus doporučuji všem, kteří se o sobě chtějí něco dozvědět, i kdyby to měl být jen náznak něčeho, co někdy v budoucnu zapadne do skládačky 🙂 Jakub je pozorný posluchač, který umí navodit pocit bezpečí. Je to pro zraněné i silné duše, protože sdílení svých pocitů potřebuje občas každá.

Renáta

Jakubovi se podařilo, že jsem na jeho setkávání chodila ráda, i když nerada kreslím. Bylo to jeho vedením. Jednak tím, jak nás prováděl imaginací na daná témata, jednak tím, jak naše výtvory posuzoval výhradně z naší perspektivy, nakolik jsme zachytili svět své fantazie. Nejspíš i díky skvělé atmosféře ve skupině, se mi při imaginacích vynořovaly barvité obrazy, které se mi pak dařilo přenést na papír a sdílet je s ostatními. Po tom všem si připadám si více tvořivá a odvážná. Nebojím se své sny prožívat. A a co víc: nebojím se je realizovat.

Hana

Účast v projektu mě přiměla přemýšlet o kreativitě jinak než dřív. Je to dobrá vstupní brána k celkovému sebepoznání, a to pro každého bez ohledu na věk. Velmi kladně hodnotím celkovému vedení lektorem i náplň hodin.

Vrstvy kreativity, které cyklus rozvíjí

Kreativita není jedna jediná schopnost. Není to jen talent, fantazie nebo nápaditost. Současný výzkum kreativity ukazuje, že tvořivost vzniká ze souhry více oblastí: způsobu myšlení, emocí, motivace, osobnostního nastavení i prostředí, ve kterém člověk tvoří. Proto se v cyklu nezaměřujeme pouze na tvorbu nápadů, ale na celý tvořivý systém.

Pomocí polořízené imaginace, arteterapeutické tvorby a reflexe budeme rozvíjet jednotlivé vrstvy kreativity a zároveň pracovat s překážkami, které jejich fungování často oslabují.

1. Kognitivní flexibilita a divergentní myšlení

Kreativita začíná schopností vidět více možností. Budeme rozvíjet divergentní myšlení, práci s asociacemi, metaforami a symboly, schopnost propojovat vzdálené souvislosti a objevovat nové perspektivy. Součástí práce bude také rozpoznávání překážek, jako jsou funkční fixace, přehnaná racionalizace, ulpívání na jednom řešení nebo tendence přemýšlet o problému stále stejným způsobem.
Tuto rovinu lze dále rozvíjet v návaznosti na polského psychologa Edwarda Nęcku, který tvořivost chápe jako víceúrovňový kognitivní proces, a zároveň na Marka A. Runka, jenž zdůrazňuje význam problem findingu — tedy schopnosti problém nejen řešit, ale nejprve jej tvořivě nalézt, nově zarámovat a pojmenovat.

2. Emoční otevřenost a práce s vnitřním prožíváním

Emoce mohou být zdrojem kreativity i její překážkou. Budeme se učit zachytit a tvořivě zpracovat nejistotu, napětí, radost, smutek, zranitelnost, odpor i zvědavost. Prostřednictvím imaginace a výtvarného vyjádření budeme hledat cesty, jak proměnit emoční energii v obraz, symbol, příběh nebo nový pohled na situaci. Součástí této oblasti je také práce s emočními bloky, vyčerpáním a ztrátou kontaktu s vlastním prožíváním.
Tento rozměr se přirozeně propojuje s arteterapeutickým pojetím Roberta Bartela, podle něhož může tvořivý proces a vzniklé dílo sloužit jako prostředník sebepoznání, emočního zpracování a osobní proměny.

3. Osobnostní nastavení a odvaha tvořit

Kreativita vyžaduje schopnost vstupovat do neznáma, riskovat chybu a vydržet nejistotu. Budeme pracovat s překážkami, jako jsou perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly, sebekritičnost, strach ze selhání nebo nízká tolerance nejednoznačnosti. Cílem není odstranit pochybnosti, ale rozvíjet psychologickou flexibilitu, odvahu experimentovat a důvěru ve vlastní tvořivý proces.
Tuto oblast lze doplnit výzkumem Macieje Karwowského zaměřeným na tvořivou sebedůvěru a vztah člověka k sobě samému jako k tvůrci; zároveň zde navazujeme na Sternbergovu investiční teorii kreativity, podle níž tvořivý člověk dokáže vstoupit do nejistoty, nést riziko nového nápadu a prosazovat hodnotu, kterou okolí zpočátku nemusí vidět.

4. Motivace a zdroje tvořivé energie

Tvořivost je nejsilnější tehdy, když vychází z vnitřního zájmu a osobního smyslu. Budeme hledat témata, obrazy a otázky, které mají pro účastníka skutečnou energii. Součástí této oblasti je práce se ztrátou motivace, vyhořením, naučenou bezmocností nebo pocitem, že člověk „už není kreativní“. Cílem je obnovit kontakt s tím, co člověka přirozeně přitahuje, zajímá a inspiruje.
Tento aspekt dobře navazuje na pedagogiku tvořivosti Krzysztofa J. Szmidta, zejména na jeho pojetí „pomoci v tvorbě“, tedy odborné podpory člověka při hledání, rozvíjení a uskutečňování vlastního tvořivého potenciálu.

5. Identita a vztah k vlastní kreativitě

Mnoho lidí si během života vytvoří příběhy o tom, kým jsou a nejsou. „Neumím kreslit.“ „Nejsem kreativní typ.“ „Na tvořivost nemám talent.“ Budeme zkoumat vlastní tvořivou identitu, vnitřní kritiky i zapomenuté části osobnosti, které mohou být zdrojem nových možností. Imaginace zde slouží jako cesta k hlubším vrstvám sebepoznání a autenticity.
Tuto rovinu lze opřít o výzkum Macieje Karwowského zaměřený na creative self-beliefs a creative personal identity, tedy na to, zda člověk vlastní tvořivost vnímá jako skutečnou, důvěryhodnou a podstatnou součást sebe sama.

6. Prostředí a vztahy

Kreativita nevzniká pouze uvnitř jednotlivce. Ovlivňuje ji také prostředí, ve kterém člověk tvoří. Budeme pracovat s tématy sociálního tlaku, strachu z hodnocení, konformity a potřeby uznání. Skupina nabídne bezpečný prostor pro sdílení, experimentování a citlivou zpětnou vazbu. Účastník se učí ukázat i nehotový nápad, přijmout reakce druhých a zároveň neztratit vlastní hlas.
Tento rozměr rozvíjí výzkum Izabely Lebudy, která ukazuje, že tvořivost nevzniká pouze uvnitř jednotlivce, ale také v sociálním kontextu vztahů, podpory, hodnocení, spolupráce a prostředí; zároveň zde lze navázat na Sternbergovo pojetí kreativity jako schopnosti uvést nový nápad do světa, obhájit jej před druhými a získat pro něj postupné uznání.

Jak spolu jednotlivé vrstvy souvisejí

Kreativní blok obvykle nevzniká z jediné příčiny. Někdy člověku nechybí nápady, ale odvaha je následovat. Jindy nechybí odvaha, ale energie. Někdy je problém v perfekcionismu, jindy ve ztrátě motivace nebo v prostředí, které kreativitu nepodporuje. Proto cyklus pracuje s kreativitou jako s propojeným systémem, ve kterém se navzájem ovlivňují myšlení, emoce, motivace, osobnost i vztahy. Právě v jejich propojení vzniká prostor pro nové nápady, osobní růst i autentickou tvorbu.

Typy kreativních bloků, které vás brzdí

1. Kognitivní bloky: jak myslíme

Do této oblasti patří překážky spojené se způsobem myšlení, představivostí a zpracováním možností:
  • funkční fixace,
  • nadměrná racionalizace,
  • ruminace,
  • kognitivní disonance
  • a částečně také potřeba kontroly.
Projevují se tím, že člověk vidí jen jedno řešení, příliš analyzuje, přemílá problém místo tvorby, lpí na předchozí investici nebo nedokáže opustit původní plán. V programu proto pracujeme s imaginací, symboly, změnou perspektivy, divergentním myšlením a schopností nechat vznikat více možných významů.

2. Emoční bloky: co člověka zastavuje uvnitř

Sem patří především:
  • strach ze selhání,
  • strach z hodnocení druhými,
  • emoční blokace,
  • vyhoření a mentální vyčerpání,
  • částečně také ruminace a naučená bezmocnost.
Tyto bloky znamenají nedostatek bezpečí, energie nebo schopnosti unést nejistotu. V programu se proto pracuje s bezpečným rámcem, nehodnotící reflexí, výtvarným vyjádřením emocí, imaginací a postupným obnovováním kontaktu s vlastní tvořivou vitalitou.

3. Osobnostní a konativní bloky: jaký vztah má člověk k tvorbě

Lubart zdůrazňuje, že kreativitu ovlivňuje také osobnostní nastavení, vůle, odvaha a schopnost riskovat. Do této oblasti patří:
  • perfekcionismus,
  • sebekritičnost,
  • nízká tolerance nejistoty,
  • potřeba kontroly,
  • identitní uzavřenost,
  • naučená bezmocnost
  • strach z chyby.
Člověk může mít nápady, ale pokud nesnese nedokonalost, chybu, otevřený výsledek nebo vlastní nejistotu, tvořivý proces se zablokuje. Program proto rozvíjí psychologickou flexibilitu, práci s vnitřním kritikem, toleranci nejistoty, schopnost experimentovat a odvahu vstoupit do procesu bez předem zaručeného výsledku.

4. Motivační bloky: proč člověk tvoří

Kreativita slábne také tehdy, když se ztratí vnitřní důvod tvořit. Sem patří:
  • ztráta kontaktu s vlastní motivací,
  • vyhoření,
  • naučená bezmocnost,
  • tvorba pod tlakem výkonu, uznání nebo očekávání druhých.
Program pomáhá znovu hledat osobní zdroj tvořivosti: co člověka skutečně zajímá, co ho přitahuje, kde se jeho tvorba stala povinností a kde může znovu vzniknout vnitřní chuť experimentovat, objevovat a tvořit.

5. Sociální a environmentální bloky: prostředí, které kreativitu podporuje nebo tlumí

Kreativita nikdy nevzniká úplně izolovaně. Ovlivňuje ji také prostředí, vztahy a kultura hodnocení. Sem patří:
  • konformita a sociální tlak,
  • strach z hodnocení druhými,
  • tlak na výkon,
  • srovnávání,
  • zesměšňování chyby nebo prostředí, které netoleruje odlišnost.
Proto je součástí programu bezpečný skupinový rámec, důvěrnost, nehodnotící zpětná vazba a práce se sdílením tak, aby skupina nepůsobila jako další zdroj tlaku, ale jako prostor, kde lze tvořit, zkoušet a hledat vlastní výraz.

6. Co ještě doplňujeme

K výše uvedeným blokům je vhodné přidat ještě několik faktorů, které s kreativitou úzce souvisejí:
  • ztráta hry a spontaneity,
  • přetížení výkonem,
  • nedostatek inkubačního času,
  • odpojení od těla,
  • rigidní profesní schémata
  • nízká důvěra ve vlastní imaginaci.
Právě proto program propojuje polořízenou imaginaci, výtvarnou tvorbu, práci se symboly a reflexi. Nejde pouze o rozvoj nápadů, ale o obnovu celého tvořivého systému: myšlení, emocí, motivace, těla, identity i prostředí, ve kterém může kreativita znovu vznikat.

Metody, které v programu využívám

1. Jungovská arteterapie

Vychází z práce C. G. Junga a navazujících autorů, například Jamese Hillmana. Pracuje s obrazy, symboly, sny, imaginací a vnitřními postavami jako s projevy hlubších vrstev psychiky. V cyklu ji využíváme k tomu, aby účastníci mohli bezpečně vstupovat do vlastního imaginativního světa, zachytit jeho motivy výtvarně nebo slovně a lépe porozumět tomu, co jejich kreativitu živí nebo blokuje.

2. Fenomenologický přístup

Fenomenologie nás učí nejprve se dívat na věc tak, jak se ukazuje, bez rychlého vysvětlování a nálepkování. V návaznosti na Gastona Bachelarda budeme věnovat pozornost obrazům, prostoru, krajinám, snovým motivům, živlům a atmosférám. Cílem není obraz hned interpretovat, ale nejprve ho vnímat: co je v něm přítomné, jak působí, co se v něm otevírá.

3. Hermeneutika

Hermeneutický přístup, inspirovaný mimo jiné Hansem-Georgem Gadamerem, pomáhá hledat význam. Obraz, text nebo imaginace nejsou brány jako jednoznačná zpráva s hotovým výkladem, ale jako něco, s čím vstupujeme do dialogu. Význam se postupně vyjevuje v rozhovoru mezi účastníkem, jeho obrazem, skupinou a životním kontextem.

4. Narativní práce

Narativní rovina navazuje na Paula Ricoeura i na narativní psychoterapii. Vychází z toho, že člověk rozumí sobě a svému životu prostřednictvím příběhů. V cyklu budeme zkoumat, jaký příběh si účastník nese o své kreativitě, talentu, selhání, odvaze nebo právu tvořit. Zároveň budeme hledat nové příběhy, které mohou tvořivost více podporovat.

5. Poznatky z neurovědy a výzkumu kreativity

Cyklus vychází také ze současného výzkumu kreativity autorů, jako jsou Mihaly Csikszentmihalyi, Mark Runco, Robert Sternberg a Todd Lubart. Současné poznatky ukazují, že tvořivost nevzniká pouze spontánním přívalem nápadů, ale ze souhry imaginace, myšlení, emocí, motivace, pozornosti a schopnosti pracovat s nejistotou. Kreativní proces zahrnuje jak fázi otevřeného objevování, ve které vznikají obrazy, asociace a nové možnosti, tak fázi vědomého výběru, propojování a formování nápadů do konkrétní podoby. Program proto rozvíjí volnou imaginaci, divergentní myšlení, psychologickou flexibilitu a toleranci nejistoty, stejně jako schopnost soustředění, rozhodování, dokončování a převádění tvůrčích impulzů do praxe.

Propojení metod v praxi

V praxi se tyto přístupy propojují. Účastník nejprve vstoupí do imaginace, vytvoří obraz, fenomenologicky ho popíše, hermeneuticky hledá jeho možné významy a narativně zkoumá, jak souvisí s jeho tvořivým příběhem. Zároveň se učí pracovat s vlastní pozorností, emocemi, tělem, tvůrčím blokem i fázemi procesu: od volného objevování až po konkrétní formu. Výsledkem není rychlá interpretace, ale hlubší porozumění vlastnímu tvůrčímu procesu.

Proč právě se mnou?

Více než 25 let se profesně věnuji kreativní práci v oblasti marketingu, komunikace, copywritingu a vizuální tvorby. Dlouhodobě se zabývám také vlastní výtvarnou a hudební tvorbou. Kreativitu proto znám z každodenní praxe – od hledání prvních nápadů přes překonávání pochybností a tvůrčích bloků až po vytváření konkrétních výsledků.
Jsem také literární vědec s doktorátem. Dlouhodobě jsem se zabýval jazykem, metaforami, příběhy a jejich interpretací. Blízké jsou mi filozofie, hermeneutika a estetika. Toto mezioborové zázemí mi umožňuje nahlížet na tvořivý proces z různých perspektiv, objevovat neobvyklé souvislosti a pracovat s imaginací, symboly a příběhy jako se zdroji nových možností.
Důležitou součástí mého přístupu je také porozumění psychologickým stránkám kreativity. Absolvoval jsem arteterapeutický výcvik na Akademii Alternativa a v současnosti procházím integrativním psychoterapeutickým výcvikem OUSHI na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při práci s kreativitou se proto nezaměřuji pouze na vznik nápadů, ale také na emoce, motivaci, perfekcionismus, vnitřního kritika, strach z hodnocení a další faktory, které mohou tvořivost podporovat nebo omezovat.
Program podpory kreativity jsem vytvořil propojením vlastní profesní a umělecké zkušenosti, poznatků současné psychologie kreativity a metod imaginace a arteterapie. Navazuje také na pilotní projekt, který jsem realizoval v rámci své závěrečné práce zaměřené na vztah arteterapie a kreativity. Zkušenosti z tohoto projektu mi pomohly dále rozvíjet koncepci programu.
Mým cílem není předávat univerzální návody na kreativitu. Chci účastníkům pomáhat lépe poznat jejich vlastní tvůrčí proces, rozpoznávat překážky, experimentovat s novými přístupy a hledat podmínky, ve kterých mohou svou kreativitu svobodněji rozvíjet a využívat v osobním i profesním životě.

Podmínky účasti

  • Ochota chodit pravidelně – skutečný přínos vzniká z kontinuity celého cyklu
  • Otevřenost k tvořivým technikám – budeme pracovat s představivostí, obrazem, příběhem i skupinovou reflexí
  • Účast je placená – jde o ucelený program 12 odborně vedených skupinových setkání, jehož koncepce navazuje na zkušenosti z předchozího pilotního projektu.

Tento cyklus pro vás není vhodný, pokud:

  • aktuálně procházíte akutní psychickou krizí či hospitalizací
  • dlouhodobě užíváte antipsychotika a nemáte stabilizovanou léčbu

Praktické informace

Program probíhá v menší skupině v centru Ostravy. Jeho koncepce navazuje na pilotní projekt realizovaný v rámci závěrečné práce v oboru arteterapie. Účastníci tohoto projektu popisovali pozitivní změny ve vztahu k vlastní tvořivosti, větší otevřenost novým podnětům, hlubší sebepoznání a odvahu experimentovat.
Tyto zkušenosti se staly jedním z východisek současného programu, který dále rozvíjí práci s kreativním procesem, tvůrčími bloky a možnostmi vědomé podpory vlastní tvořivosti.
  • Forma: skupinový seberozvojový program
  • Počet setkání: 12
  • Frekvence: jednou týdně
  • Délka setkání: 120 min 
  • Místo: Šubertova 1226/4, 702 00 Moravská Ostrava
  • Výtvarné zkušenosti: nejsou potřeba.
  • Cena: 12 000 Kč  za 12 setkání

Místo setkávání

Etika a ochrana dat

Program probíhá v respektujícím a důvěrném prostředí. Sdílení osobních zkušeností je dobrovolné, účastníci respektují vzájemné hranice a zavazují se k mlčenlivosti o osobních sděleních ostatních. Výtvarné práce ani osobní zkušenosti účastníků nejsou zveřejňovány bez jejich souhlasu.
Pilotní projekt, na který program navazuje, byl v rámci závěrečné práce schválen etickou komisí Akademie Alternativa v Olomouci. Toto schválení se vztahovalo na původní pilotní projekt.
Ochrana osobních údajů (GDPR)
Správcem osobních údajů je Jakub Klein, IČ: 74974751, Lechowiczova 31, 702 00 Ostrava. Údaje z kontaktního formuláře zpracovávám za účelem evidence zájemců, komunikace o termínu programu a případné organizace účasti.
Údaje uchovávám pouze po dobu nezbytnou pro uvedené účely. O jejich opravu, výmaz nebo vyřazení z evidence zájemců můžete požádat na adrese jklein@email.cz. Máte také další práva podle GDPR, včetně práva podat stížnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

"Bude mi 50. Ano, zapomínám staré věci, ale stále se učím nové. Posouvám tak své hranice a poznávám, že žít se dá jinak než dřív."

Pojďte do toho se mnou!

Pojďte do toho se mnou!

Časté dotazy

Jak se program liší od běžného kurzu kreativity?
Běžné kurzy kreativity se často zaměřují především na techniky kreativního myšlení – například brainstorming, generování nápadů, hledání neobvyklých řešení nebo různé postupy, které mají člověku pomoci být kreativnější při řešení konkrétních úkolů. Program podpory kreativity jde jiným směrem. Neučí pouze jednotlivé techniky, ale zaměřuje se na celý osobní tvůrčí proces. Zkoumá, za jakých podmínek člověk tvoří nejlépe, co jeho kreativitu podporuje a co ji naopak omezuje. Pozornost proto věnujeme nejen způsobům myšlení, ale také motivaci, emocím, imaginaci, vztahu k nejistotě, vnitřnímu kritikovi, perfekcionismu, tvůrčí odvaze, prostředí nebo vlastnímu sebepojetí. Důležitou součástí programu je také zkušenostní práce. Účastník si kreativitu nejen vysvětluje nebo o ní získává informace, ale pozoruje vlastní tvůrčí proces přímo při práci, experimentuje s ním a postupně si vytváří přesnější představu o tom, co právě jemu umožňuje tvořit svobodněji a autenticky. Nejde tedy primárně o kurz, který učí „jak být kreativní“. Jde spíše o prostor, ve kterém člověk poznává vlastní kreativitu a učí se vytvářet podmínky, v nichž se může lépe rozvíjet.
Jak se program liší od koučingu?
S koučingem má program společný respekt k individualitě člověka, práci s jeho vlastními zdroji, podporu sebereflexe a snahu převádět nové poznání do konkrétního života a praxe. Rozdíl je především v zaměření. V koučingu obvykle přichází klient s cílem, kterého chce dosáhnout, s rozhodnutím, které potřebuje udělat, nebo se situací, kterou chce změnit. Kouč mu prostřednictvím rozhovoru a otázek pomáhá hledat jeho vlastní možnosti, strategie a další kroky. Program podpory kreativity má naproti tomu předem vymezenou oblast zkoumání – kreativitu a tvůrčí proces člověka. Nepracujeme pouze s otázkou, čeho chce účastník dosáhnout, ale také s tím, jakým způsobem vznikají jeho nápady, jak zachází s nejistotou, jak reaguje na vlastní chyby, co se děje s jeho motivací, jakou roli hrají emoce, vnitřní kritik nebo potřeba kontroly a jaké prostředí jeho tvořivosti prospívá. Práce proto neprobíhá pouze prostřednictvím rozhovoru. Součástí mohou být také tvůrčí experimenty, imaginace, výtvarná práce, práce se symboly a další zkušenostní metody. Program tedy využívá některé principy blízké koučingu, jeho cílem však není především dosažení určitého výkonového nebo životního cíle. Jeho cílem je hlubší porozumění vlastnímu tvůrčímu fungování a rozvoj podmínek, ze kterých kreativita vyrůstá.
Jak se program liší od psychoterapie?
Program podpory kreativity není psychoterapie. Jejich zásadní rozdíl spočívá především v cíli a kontraktu práce. Psychoterapie je odborná forma pomoci zaměřená na psychické obtíže, problémy v prožívání a vztazích, životní krize nebo další témata, která člověku působí utrpení či významně ovlivňují jeho fungování. V tomto programu je výchozí otázka jiná: Jak funguje moje kreativita? Co ji podporuje? Co ji omezuje? A jak mohu vytvářet podmínky, ve kterých se bude lépe rozvíjet? Při zkoumání kreativity se samozřejmě můžeme dostat i k psychologickým tématům. Tvůrčí proces může souviset například se strachem z hodnocení, perfekcionismem, pochybnostmi o sobě, potřebou kontroly, motivací nebo schopností snášet nejistotu. V programu se však těmito tématy zabýváme v rozsahu, v jakém souvisejí s kreativitou a tvůrčím procesem. Cílem není diagnostikovat ani léčit psychické poruchy nebo nahrazovat psychoterapeutickou péči. S psychoterapií má program některé společné principy: bezpečný a respektující rámec, důvěrnost, možnost osobní reflexe, práci s vnitřním prožíváním a důraz na to, aby člověk mohl vlastní zkušenost zkoumat bez hodnocení. Podobnost některých metod však neznamená totožnost účelu. Psychoterapie pracuje primárně s psychickým zdravím a obtížemi člověka. Tento program pracuje primárně s jeho kreativitou.
Jak se program liší od arteterapie?
Arteterapie využívá výtvarnou tvorbu a další umělecké prostředky v terapeutickém procesu. Obraz, tvorba nebo práce se symbolem zde mohou sloužit k vyjádření a zpracování emocí, vztahových zkušeností nebo dalších psychických témat. Jejím hlavním rámcem je tedy terapeutická práce. V programu podpory kreativity používáme některé arteterapeutické a zkušenostní principy, jejich účel je však odlišný. Výtvarná tvorba zde není prostředkem léčby. Je jedním ze způsobů, jak můžeme přímo pozorovat vlastní tvůrčí proces. Můžeme si díky ní například všimnout, co se s námi děje v okamžiku, kdy nevíme, jak pokračovat, jak reagujeme na chybu, jak rychle začínáme svůj výsledek hodnotit, zda potřebujeme mít od začátku jasný plán nebo jak dokážeme pracovat s náhodou a nejistotou. Výsledek tvorby přitom není podstatný z estetického hlediska. Nejde o výuku kreslení ani o hodnocení umělecké úrovně. Důležitější je proces, který při tvorbě probíhá, a to, co o našem způsobu tvoření můžeme zjistit. Arteterapeutické metody jsou tedy jedním z nástrojů programu, nikoli jeho cílem. Vedle nich mohou být využívány také imaginace, rozhovor, reflexe, práce s kreativními úkoly nebo poznatky současné psychologie kreativity. Nejde proto o arteterapii v terapeutickém smyslu. Jde o program rozvoje kreativity, který některé arteterapeutické postupy využívá k lepšímu porozumění tvůrčímu procesu člověka.

Kolik to stojí?

Cena za celý cyklus 12 skupinových setkání je 12 000 Kč. Jde o ucelený program s předem připravenou strukturou, který propojuje poznatky psychologie kreativity, imaginaci, výtvarnou tvorbu a společnou reflexi. Jeho koncepce navazuje také na zkušenosti z předchozího pilotního projektu.
Co je cílem programu?
Cílem programu je pomoci účastníkům lépe porozumět vlastnímu tvůrčímu procesu, rozpoznávat kreativní bloky a hledat podmínky, které jejich tvořivost podporují. Program propojuje poznatky současné psychologie kreativity se zkušenostními metodami imaginace, výtvarné tvorby a reflexe. Při jeho přípravě jsem využil také zkušenosti z pilotního projektu realizovaného v rámci své závěrečné práce z arteterapie.
Jak dlouho trvá jedno setkání?
Nejdéle dvě hodiny. Součástí je vedená práce, tvorba i sdílení ve skupině.
Jak probíhá spolupráce?
Budete pracovat v menší skupině. Osobně vás povedu celým procesem od imaginace přes tvorbu až po reflexi a interpretační práci.

Budou techniky náročné?

Smyslem cyklu není potvrdit vám, že už jste dost kreativní. Jeho smyslem je posunout hranice vašeho tvořivého myšlení, oslabit vnitřní bloky a otevřít nové možnosti práce se sebou i se svou tvorbou. Zároveň vše probíhá v bezpečném prostoru a s respektem k možnostem skupiny.
Budu se nějak srovnávat s druhými?
Ne. Rozhodující je váš vlastní posun. Skupina slouží spíš jako prostor inspirace, zrcadlení a sdílené zkušenosti.
Jak se mohu přihlásit?
Vyplněním formuláře nezávazně projevíte zájem o účast. Jakmile se sejde dostatek zájemců, kontaktuji vás s návrhem termínu zahájení. Počet míst je omezený, aby měl každý účastník dostatečný prostor pro vlastní tvorbu, reflexi a skupinové sdílení.

"Kreativita je můj život! Věřím, že i ten váš!"

Jakub Klein

Mám zájem o účast

Vyplněním formuláře nezávazně projevíte zájem o účast v programu. Jakmile se sejde dostatek zájemců, kontaktuji vás s návrhem termínu zahájení.